Historie města Nové Město pod Smrkem

Přibližně v polovině 16. století byla objevena ložiska cínové rudy v kopcích Měděnec a Rapická hora. S rozrůstající se těžbou surovin bylo nutné vybudovat pro horníky obydlí, co nejblíže těžebním štolám. Majitel frýdlantského panství Melichior z Redernu tuto těžbu podporoval a nechal tu vystavět kolem roku 1584 Nové České Město. Město bylo stavěno v pravidelném čtvercovém, šachovnicovém půdorysu s náměstím uprostřed, a ve velmi krátké době, byla mu přidělena městská práva podle tehdejších zvyklostí, právo hornické, právo týdenního trhu, a právo hrdelní. Město také získalo svůj městský znak. Horníci byli osvobozeni od daní a mohli kdykoliv svobodně tuto oblast opustit bez dalších závazků.

Redernové však museli v době třicetileté války panství opustit a odejít do exilu, což mělo vliv i na těžbu cínové rudy. Koncem 17. století již většina štol zanikla a lidé se museli orientovat na jiný druh obživy. Živili se prací na pilách a přádelnách bavlny a lnu, ve městě působili také pláteníci. Až do 19. století se textil vyráběl ručně, teprve po zavedení strojové výroby Ignácem Klingerem město zaznamenalo pronikavý rozvoj textilního průmyslu. Zdejší továrna byla ve své době největší svého druhu ve střední Evropě a zaměstnávala přibližně 2250 lidí. Bohužel se tu příliš nevedlo obchodu, kvůli blízkosti hranice se Saskem a Pruskem, protože by obchodníci museli dvakrát platit clo – dnešní polská hranice byla totiž hranicí se Saskem a o několik kilometrů dále východním směrem již byla další hranice, a to se Saskem a Pruskem.

Avšak právě díky rozvoji textilního průmyslu a s rozrůstající se stavbou železniční tratě zažilo město největší rozmach právě v 19. století. Z té doby pocházé obě školní budovy, nově rekonstruovaná a přestavěná radnice, sokolovna, budova spořitelny, nová kostelní věž a na začátku 20. století i evangelický kostel a především pěkné městské lázně s bazénem. Dokonce tu byla postavena největší plynárna v tehdejší Rakousko-Uherské monarchii. V té době žil ve městě přírodovědec Gottfried Menzel, který se zasloužil o bohaté sbírky v městském muzeu. Ale jak to tak bývá, konec rozvoje města přinesly obě světové války. V té první padla na frontě asi pětina mužů, kteří odtud museli narukovat, období 30. let minulého století spojené s hospodářskou krizí přineslo městu velkou nezaměstnanost a chudobu a po druhé světové válce musela většina německých obyvatel město násilně opustit. Uvolněné domy byly obydleny přistěhovalci z Čech a Polska, kteří však neměli ke zdejší krajině takový vztah, jako původní německé obyvatelstvo.