Hrad a zámek Frýdlant

Státní hrad a zámek Frýdlant v Čechách je opředen bohatou historií několika šlechtických rodů a právem patří k nejvýznamnějším památkovým objektům v České republice.  Komplex budov se skládá ze středověkého hradu a renesančního zámku, což je poměrně ojedinělá stavba svého druhu u nás. Rozkládá se na skalním čedičovém masivu nad řekou Smědá, v Jizerských horách. Komplex hradu a zámku byl zpřístupněn široké veřejnosti již v roce 1801 a stal se tehdy prvním hradem ve střední Evropě, který mohli navštěvovat a obdivovat turisté. Dnes tu můžete vidět expozici původního zámeckého nábytku a vybavení a také sbírku zbraní a dýmek a zámeckou obrazárnu.

Historie hradu sahá až do začátku 13. století, v té době tu však již stála kamenná věž z roku 1014. V době raného středověku byl celý Frýdlantský výběžek obestoupen mimořádně těžce dostupným pralesem v Jizerských horách. Tehdy se této oblasti také přezdívalo Záhvozdí. Úzkými údolími mezi vrcholky hor procházela obchodní stezka do Zittau a Görlitz a bylo nutné tuto důležitou a zranitelnou obchodní cestu chránit. V té době byli pány frýdlantského a žitavského panství Ronovci, kteří tu postavili hradní sídlo, někdy kolem roku 1240. Hrad bránil stezku před nájezdy Tatarů, podobně, jako nově postavený hrad nedaleko odtud – Lemberk.

Dalšími majiteli hradu byli Biberštejnové. Z té doby také pochází první písemná zmínka o hradu Frýdlant, je z roku 1278. Český král Přemysl Otakar II mocným a neloajálním Ronovcům hradní sídlo odebral a prodal jej válečníkovi Rudolfovi z Biberštejna. Biberštejnové po celých tři sta let, co zde vládli, dokázali hrad rozšířit a opevnit a své panství proměnit na prosperující oblast s mnoha feudálními statky a lenními vesnicemi. Centrem všeho dění v oblasti bylo městečko Frýdlant, obehnané městskými hradbami, s mnoha řemeslníky a také dokonce s vlastní školou. Biberštejnové zakoupili později i panství Hamrštejn (dnešní Liberec), panství Sorau, část Horní Lužice, braniborská panství Beeskow a Strokow a panství Forst v Dolní Lužici. Byli tak jedni z nejmocnějších panských rodů v severních Čechách. Biberštejnové akktivně bojovali proti husitům a dokonce v letech 1427 - 1432 bylo město Frýdlant několikrát vypáleno, hrad ale zřejmě vypálen nebyl. Biberštejnové bojovali také proti králi Jiřímu z Poděbrad a v roce 1469 přísahali věrnost Matyáši Korvínovi a odmítli se podřídit králi Vladislavu Jagellonskému.  V roce 1551 zemřel poslední majitel Frýdlantského panství Kryštof z Biberštejna a Česká královská komora odmítla nárok lužické větve na majetek Frýdlantu a prohlásila jej za odumřelé léno.

Od Královské komory pak Frýdlant koupil Bedřich z Redernu. Redernové tu sice vládli jenn 70 let, ale jejich přičiněním se panství proměnilo na prosperující oblast. Vzkvétal tu obchod, sklárny, důlní těžba a výroba textilu. Po smrti Bedřicha z Redernu a jeho tří synů vlastnil hrad nejmladší syn Melchior z Redernu. Hrad se za jeho vlády proměnil na reprezentativní renesanční sídlo. Celý hrad byl přestavěn, byla postavena nová kaple, nová dvoupatrová budova dolního zámku, ale za cenu snížení obranyschopnosti objektu.  Poslední majitel Kryštof z Redernu se zúčastnil druhé pražské defenestrace v roce 1618, kterou započalo české stavovské povstání. Kryštof se jej účastnil se svým strýcem Jáchymem Ondřejem Šlikem a po prohrané bitvě na Bílé hoře se se strýcem uchýlil na frýdlantský hrad. Jáchym Ondřej Šlik byl na hradě zatčen saským oddílem a nakonec popraven na Staroměstském náměstí v Praze jako první ze 27 českých pánů. Kryštof uprchl na své zawidowské panství v Sasku, nicméně Frýdlant byl pak záhy prodán Albrechtu z Valdštejna.

Albrecht z Valdštejna zde pobýval jen krátce, zasloužil se ale o prohloubení studny a zlepšení zásobování hradu pitnou vodou, bylo opraveno opevnění a oplechována vstupní brána. V době třicetileté války bylo frýdlantsko ušetřeno válečných útrap. Bylo to způsobeno také vyjednáváním Valdštejna se Švédy ve snaze získat pro sebe českou císařskou korunu, což sice jeho panství ochránilo před švédským drancováním, ale přívrženci Habsburků nakonec nechali Albrechta z Valdštejna úkladně zavraždit, v době, kdy již trpěl posledním stádiem těžké choroby syfilis.

Jeden z vrahů Albrechta z Valdštejna byl i jeho generál, hrabě Matyáš Gallas. Za odměnu zlikvidování Albrechta z Valdštejna získal od císaře liberecké a frýdlantské panství, dům Kinských v Praze a stal se vrchním velitelem císařské armády. V průběhu třicetileté války však Frýdlan musel odolávat všem bojujícím stranám, které tudy procházely po obchodní stezce. Nejdéle byl hrad v držení Švédů, kteří jej opustili až v roce 1649. Paradoxně právě Švédové nejvíce přispěli k obraně zámku, kdy tu vybudovali před hlavní branou mohutný barbakán s pětibokými baštami a zvětšili také hradní příkop. Později Gallasové rozšířili svá panství o Lemberk a Grabštejn a když zemřel poslední z Gallasů, Filip Josef Gallas v roce 1757, spravovala panství jeho manželka, hraběnka z Colonna-Felsu. Poměrně zchudlý rod Gallasů vymřel pohé dva roky po smrti Filipa Josefa z Gallasu, když zemřela i jeho žena, hraběnka z Colonna-Felsu. Podle závěti připadly veškeré statky jejímu synovci Kristiánovi Filipovi Clamovi, který ke svému jménu připojil i rodinné jméno Gallasů. Kristián Filip se zasloužil, stejně tak jako jeho syn, o rozkvět frýdlantského panství. Mimo to založil zahradu Klamovka v Praze, jeho pražský palác navštěvoval Ludwig van Beethoven. Za doby Clam-Gallasů zámek dostal novou podobu. Bylo postaveno nové kastelánské křídlo, zhotovena nová fasáda a řada obytných prostor se proměnila na muzejní expozici nábytku, zbraní, knih a obrazů. V roce 1801 byl již zámek dokonce zpřístupněn veřejnosti. Na zámku také pobýval na pozvání Františka Palackého i Karel Jaromír Erben,který zde uspořádal zámecký archiv.

Konečnou stavební podobu dostal zámek v letech 1867 – 1869 za vlády Eduarda Clam-Gallase a tento šlechtický rod vlastnil zámek do roku 1945. Tehdy byl zkonfiskován Benešovými dekrety a hraběnka Clotilda odtud odešla do Vídně, kde také později zemřela. Na zámku byly prováděny v době socialismu nevhodné stavební úpravy a v roce 1995 započaly rozsáhlé restaurační práce, které zámku vtiskly její původní vzhled.